Retroid Pocket Flip: PS2 v kapse, nebo spíš noční můra?
Znáte ten pocit, když si chcete zahrát staré dobré pecky z PS2 pěkně v posteli nebo na cestách? Přesně tahle nostalgická touha mě přivedla k pořízení konzole Retroid Pocket Flip. Clamshell design, který tak trochu (nebo spíš hodně) připomínal staré dobré Nintendo 3DS, mě okamžitě uhranul. Ale jak už to u čínských retro handheldů bývá, realita měla k dokonalosti daleko.
Na papíře to přitom neznělo vůbec špatně. Flip dorazil s 4.7 palcovým displejem, procesorem Unisoc Tiger T618 (2x A75 @ 2.0GHz + 6x A55 @ 2.0GHz), 4GB RAM a 128GB eMMC úložištěm. Měl analogové triggery a místo klasických páček placaté analogové slidery s L3 tlačítkem. A dokonce se chlubil aktivním chlazením!
Výkon na PS2? Upřímně... ani náhodou.
Pokud jste někdy zkoušeli emulovat PS2, víte, že to chce hrubou sílu. A tu T618 prostě nemá. Dostat ze hry 60 FPS na nejnižší nastavení (Fast) s frameskipem se dalo opravdu jen u těch nejjednodušších titulů. Ve zmiňovaném MDK2 to běželo plynule jen na specifických místech, jinak se konzole docela zadýchávala.
Pro lepší představu o výkonu: problém dělal i "obyčejný" Minecraft Bedrock. Aby hra jela stabilně na 60 FPS, musel jsem stáhnout render distance na 6-8 chunků s pouhými 3 chunky pro simulaci.
Větráček pro efekt a "Hinge Gate"
Slabší výkon ale nebyl jediný problém. Zmíněné aktivní chlazení bylo sice hezké lákadlo, ale dokud jela konzole pasivně, bylo to tak nějak OK. Jakmile se měl zapojit větráček, zjistil jsem, že je tam snad jen pro efekt. Aby se Flip reálně uchladil při větší zátěži, musel jsem mu pomáhat externím chladičem BlackShark Funcooler.
A pak přišel neslavný problém, který internetová komunita trefně pojmenovala "The Hinge Gate". Clamshell design si vybral svou daň a panty začaly praskat. Ano, potkalo to i můj kus. Naštěstí podpora zafungovala, nabídli mi náhradní díl (spare part) a konzoli jsem si sám opravil.
Aby toho nebylo málo, ukazatel baterie žil vlastním životem. Místo udávaných 5000 mAh se konzole tvářila, jako by měla kapacitu stěží 3900 - 4200 mAh i podle měření nabíjení ve vypnutém stavu.
Ale ten feeling za to stál!
Abych ale Flipu jen nekřivdil - i přes všechny tyhle porodní bolesti a technické nedokonalosti byl ten feeling k nezaplacení. Zahrát si MDK2 nebo Ice Age 2 z PS2 na takovém form-factoru bylo prostě super. Jako sběratelský kousek do vitríny nebo na občasné hraní nenáročných retro her to byla skvělá mašinka. Jako univerzální konzole na dlouhodobé používání už tolik ne.
Evoluce: Od Flipu až k dokonalosti
Flip mě ale nakazil handheldovou horečkou. Netrvalo dlouho a pořídil jsem si výkonnější Retroid Pocket 4 Pro s procesorem MTK Dimensity 1100 a 8GB RAM. To už byla jiná liga! Ten nakonec putoval jako dárek k mladšímu sourozenci, protože já jsem našel svůj svatý grál: AYN Odin 2 Mini. Ten mám doteď a upřímně - už bych neměnil.
Ale o tom, jaký je Odin 2 Mini, si povíme zase někdy příště!
